Petr StrakA

Ing. PETR STRAKA

Lektor jógy a lesní inženýr

Milí přátelé, dovolte mi představit se jinak než s pomocí čísel, dat a titulů. Ale o to upřímněji.

Po pravdě řečeno, bych teď byl nejraději na své zahradě. Všechno krásně roste a já se cítím šťastný. I když je pořád spousta práce, já si tam často jen tak chodím nebo sedím a povídám si s rostlinkami. Baví mě je pozorovat, čichat k nim, ochutnávat je a přemýšlet, jak jim pomoci, aby se jim dobře dařilo. Učím se od nich každý den něco nového. Je to úžasné dobrodružství. Dává to smysl mému životu. A teď už nevím, jestli píšu o zahradě nebo o józe. Ta mě taky nesmírně baví. Možná už taky píšu o hře na kytaru, cestování nebo o nějakém z těch mnoha sportů, co jsem v životě vyzkoušel. Všechno se to podobá. Když se zamyslím a podívám zpět, nic z toho, co jsem dělal, mi nešlo samo. 

Vždy jsem si to musel odpracovat a ne vždy se mi hned dařilo. Nevěnoval jsem svým činnostem dostatek pozornosti. Když si vzpomenu na zanedbanou a zaplevelenou zahradu plnou starého haraburdí nebo na první lekce, které jsem vedl, trochu se stydím. Naučil jsem se ale vytrvalosti, disciplíně a hlavně trpělivosti. (Doufám, že to nebude číst moje matka).

Když chodím po zahradě nebo po jógovém sále, mohu se jen radovat, jak mi to pod rukama krásně roste a kvete. Občas je těžké dělit svou pozornost spravedlivě. Naštěstí vedle mě stojí nebo kráčí, tedy spíš tančí, hraje na kytaru a jindy zase běží moje milovaná žena. Je pro mě velkou studnicí inspirace, energie a síly. Naše životy se tak prolínají, že nevím, kde jeden končí a začíná druhý. Asi jako při milování.  Už dlouho vedeme naše lekce jógy společně. Dáváme do nich každý svou energii a znalosti. Vidíme v tomto propojení mnoho výhod pro nás i pro naše žáky. Nedávno mě moc potěšilo, když se jeden člověk ke mně přihlásil a řekl, že k nám chodil před mnoha lety na jógu a tak ho to inspirovalo, že od té doby denně cvičí. Wau!

Přesunout se na začátek